Muž / kluci


Své "ano" před Bohem i svědky jsme si řekli 5.7.2003. Od té doby jsme prožili mnoho krásných let, stejně jako roky zkoušek a testování naší víry a charakteru.

Můj muž má můj respekt za to, jak oddaně slouží Bohu a jak mi dává najevo svou lásku, za to, jak je ochotný a vstřícný. Obdivuji ho a skládám mu hluboké díky za to, jak přijal mou roli Michalovy a Emilovy mámy.

Cítím se vedle něho velmi svobodně, a přesto v tak neskutečně pevném svazku. Mohu realizovat své sny a životní poslání a současně se cítit milovanou manželkou.

Náš vztah je Boží dar pro mě a doufám, že i pro něho.

Tomášův web

Nedala jsem mu sice život, ale otevřela jsem mu své srdce. On o mně řekl: "To je moje maminka." A já tuto roli přijala s plnou vážností toho slova.

Prožili jsme spolu životní peripetie spojené s obdobím rané dospělosti, duševního dozrávání a hledání sebe sama, návratem do školních lavic a vyrovnáváním se s komplikovanou minulostí. Prožíváme ale i radost z drobností, malých pokroků a viditelných úspěchů. Trávíme spolu čas aktivní, produktivní, ale i chvíle, kdy jsme jen tak spolu.

Dohromady nás svedl lístek na vánočním stromku, kde psal, že chce boty na fotbal a míč...

Když mi před lety poprvé řekl, že by chtěl maminku, jako jsem já, tak jsem to zamluvila. Když své přání opakoval, našla jsem důvody, proč to nejde...

A pak se přestal ptát. Ve zprávě stálo: "Ahoj mami, jak se máš?" Moje srdce se přestalo bránit. Sice to vzalo ještě nějaký čas, než opustil dětský domov, ale okolí si postupně zvyká. Děkuji Bohu, že mi požehnal touhle zkušeností. Je to velký dar.