Muž / kluci


Své "ano" před Bohem i svědky jsme si řekli 5.7.2003. Od té doby jsme prožili mnoho krásných let, stejně jako roky zkoušek a testování naší víry a charakteru.

Můj muž má můj respekt za to, jak oddaně slouží Bohu a jak mi dává najevo svou lásku, za to, jak je ochotný a vstřícný. Obdivuji ho a skládám mu hluboké díky za to, jak přijal mou roli Michalovy a Emilovy mámy.

Cítím se vedle něho velmi svobodně, a přesto v tak neskutečně pevném svazku. Mohu realizovat své sny a životní poslání a současně se cítit milovanou manželkou.

Náš vztah je Boží dar pro mě a doufám, že i pro něho.

Tomášův web

Nedala jsem mu sice život, ale otevřela jsem mu své srdce. On o mně řekl: "To je moje maminka." A já tuto roli přijala s plnou vážností toho slova.

Prožíváme spolu životní peripetie spojené s obdobím ranné dospělosti, duševního dozrávání a hledání sebe sama, návratem do školních lavic a vyrovnáváním se s komplikovanou minulostí. Prožíváme ale i radost z drobností, malých pokroků a viditelných úspěchů. Trávíme spolu čas aktivní, produktivní, ale i chvíle, kdy jsme jen tak spolu.

Michalův web

Dohromady nás svedl lístek na vánočním stromku, kde psal, že chce boty na fotbal a míč...

Když mi před lety poprvé řekl, že by chtěl maminku, jako jsem já, tak jsem to zamluvila. Když své přání opakoval, našla jsem důvody, proč to nejde...

A pak se přestal ptát. Ve zprávě stálo: "Ahoj mami, jak se máš?" Moje srdce se přestalo bránit. Sice to vzalo ještě nějaký čas, než opustil dětský domov, a okolí si teprve zvyká, ale děkuji Bohu, že mi požehnal touhle zkušeností. Je to velký dar.