Den 8

Dnes mám den volna. Myslím tím, skutečného volna. Žádný spěch, žádné povinnosti. Dnes jsem turista, který chce vidět vše, co je možné za den zvládnout. Předpověď ale zní děšivě. Bouřky, bouřky a zase bouřky. Doufám, že tu mají meteorology jako my v Čechách. Je jen málo dnů, kdy předpovědi vlastně vyjdou. 

Včera jsem si těsně před spaním ještě zjistila nejplepší cestu ke Grand Palace. Je to kousek metrem, takže to bude pohoda. Vyrážím po osmé hodině. Ty kalhoty, co jsem si koupila bylo dobré rozhodnutí. Vždycky se vyplatí mít oblečení z místních materiálů. Je to nejpohodlnější. 

Cílová stanice metra je designovaná jako královský palác. Je to opravdu honosně zdobený interiér. Unesena dojmem jsem si zapomněla přečíst směrovky, kudy k paláci. Samozřejmě jsem vystoupila na druhé straně. Ale díky tomu jsem nahlédla do květinového trhu. Ráda bych viděla víc. Ale byla to uzavřená hala, ve které se mísily vůně květin, vlhý vzduch a jakési pachy nejrůznějších jídel. Myslela jsem, že omdlím hned u vchodu. Otočila jsem se po třech krocích zpět. Na hlavou obrovské květinové dekorace, všude nazdobené kytice. Muselo by to být krásné, ale jsou věci, které prostě špatně snáším.

Instinktivně jsem se vydala směrem, který mi přišel logický. Ale šipka na mapě se začala točit jak korouhvička. To úplně nesnáším. Stejně jako "jděte na sever". To je rada nad zlato. Vím, že sever poznám podle lišejníku na stromě. Ale tady? Tady leda podle námrazy, ale to bych skončila v hotelovém lobby.

Parta studentek byla nadšená, že mi mohou pomoct. Problém byl, že nevěděly, kde palác hledat. 

text se připravuje