Dnes mám den volna. Myslím tím, skutečného volna. Žádný spěch, žádné povinnosti. Dnes jsem turista, který chce vidět vše, co je možné za den zvládnout. Předpověď ale zní děšivě. Bouřky, bouřky a zase bouřky. Doufám, že tu mají meteorology jako my v Čechách. Je jen málo dnů, kdy předpovědi vlastně vyjdou.
V noci jsem byla vzhůru co dvě hodiny. Budík zazvonil v půl šesté. Sice se mi nepodařilo dohledat konkrétní osobu, se kterou bych se mohla spojit předem, ale zkusím to naslepo. I když si každý den myju hlavu, vlkost ve vzduchu je některé dny taková, že mám pocit, že jsem fén neviděla týdny.
Vstávala jsem brzy. I když jsem si říkala, že dnes mohu trochu dospat předešlé dny. Ale nejde to. Na pokoji buď je nedýchatelně nebo hučí a fučí klimatizace. Neustálý hluk je únavný. Těším se, až si sednu na terase, a to jediné, co uslyším, budou kuňkající žáby.
Neděle patří Bohu! Ani jsem se nemusela dívat moc podrobně, všechny baptistické církve začínají nedělní bohoslužbu v 10 hodin. Před zahájením jsou členové k dispozici k tomu, aby vytvořili přátelskou atmosféru, přivítali hosty, připravili nedělní školu pro děti. Všude je to stejné. Vyrazila jsem tak, abych taxík stihnul dojet kolem půl desáté. Hned...
Máme za sebou další den nabitý nejrůznějšími emocemi. Řekla bych mnohem hlubšími než v hlavním konferenčním dnu. Noc byla krátká. Kokosové jogurty jsou červenou nití mého pobytu. Snídám je každý den. Jsou neskutečně lahodné. Je vidět, že je to místní výroba.
Když se dívám zpátky, napadá mě několik nadpisů, jak by se mohl dnešní den jmenovat:
Bylo pět hodin místního času, když se mi konečně začalo chtít spát. To odpovídá půlnoci doma. Přesně. Tak mám nastavené své biologické hodiny. Usínala jsem a hučelo mi v hlavě. Nic vážného, jen klimatizace se nedala vypnout. Prostě jede nonstop. Ale monotónní zvuk mě uspal.
Rozhodnutí, že poletím do Bangkoku jako speaker na konferenci přišlo poté, co se mě rozhodla podpořit moje mnohaleté mentorka Marta. Stála u několika klíčových momentů rozvoje yourchance: když jsem získala prvního milionového, když jsme se pořídili kanceláře, když jsem získala prvního ze sedmi Smartíků – malých roztomilých autíček, kterými jsem...